Určitě si pamatujete, že jsem se zcela omylem díky Žena a život ocitla na růžovobílé klinice estetické medicíny, kde mi byla doporučena hydratace pleti. Dnes jsem se znovu vydala do růžovobílého opojení, oděná od hlavy až k patě v khaki zelené, abych z té růžové neutrpěla na psychice. Příště si k té zelené beru ještě Lexaurin. Představte si, že jsem spatřila růžové vyšetřovací rukavice a růžové emitky (plastové misky na blitky). No fuj!

Zákrok se jmenuje mezoterapie a spočívá v píchání kyseliny hyaluronové jehlou do vaší, nebo spíše do mé pleti. Jehla je úplně maličká a tenoučká jako na inzulin, zrada je v tom, že těch vpichů je asi 100. (To kecám, ale 50 určitě.) Do čela, do brady, do tváří, prostě do celýho ksichtu.

Zjevně to příšerně bolí, ale naštěstí se můžete hodinu před zákrokem pomazat znecitlivující mastí. Mast mi natřela sestřička štětcem na výtvarku v místnosti, které se říká relaxační. Btw tato místnost není růžová. Pak nastane mírná a dočasná necitlivost obličeje. Samotný zákrok netrvá tak dlouho. Bolest nemohu hodnotit, práh bolesti má každý jinde. Já to na čele třeba vůbec necítila, na tvářích některé vpichy ano, ale není to nic, co by jeden nepřežil. No taky jsem to přežila. V průběhu zákroku se opíchaná místa ještě chladí ledovým gelem. A taky jsem dostala vodu na pití, asi aby ta hydratace byla komplexní. Personál naprosto na jedničku, moc příjemná paní doktorka i sestra, všechno mi hezky vysvětlily. Prostředí čisťoučké, všechen materiál na svém místě, prostě dokonalá péče. Aby nedošlo k mýlce, ta klinika je velmi krásná, oni nemůžou za to, že nemám ráda sladké barvy.

Nicméně po zákroku jsem vypadala jako zombie, s krvavými tečkami a stroupky po obličeji působím dojmem, že mám rozjetou verzi spalniček. V tramvaji mi to prošlo, ovšem na stanici metra Florenc mě zarazil neobvyklý rozruch a hloučky lidí v různém stupni otrávenosti od mírného podráždění až po totální nasranost. Naštěstí rozruch nezpůsobil můj zjev a podezření z šíření skvrnitého tyfu, ale jakási jiná osoba, která spadla do kolejiště ve stanici Pražského povstání a způsobila kolaps značné části trasy C.

Paní doktorka mě varovala, že jako zachvácená spalničkami budu vypadat asi ještě zítra, ale pak se to všechno ztratí. Zatím teda vypadám tak, že bych na to mohla urvat neschopenku.

Zleva: těsně před zákrokem, těsně po zákroku, 1 den po zákroku